Dnes mi po kliknutí na reklamu vyskočila na monitoru nová varianta na příběh „v kapse jsem měl dvě stovky, nevěděl jsem, co dál – a tak jsem vydělal svůj první milion hned následující rok“.

Po chlapci, co v dětství neměl ani na lístek na autobus do školy a druhém, co se mu smály holky a zkrachovalo podnikání v šestnácti, přichází další, co vymýšlel vánoční dárky za dvě stovky pro celou rodinu a v dětství obědval krmné těstoviny…

Každý příběh je jiný, ale pointa je jako přes kopírák. (Btw – jaká je pravděpodobnost, že mezi hrstkou infopodnikatelů vydělávajících miliony najdete DVA, kteří vynechávali školu, protože neměli na lístek na bus?)

Ano, chápu, že dramatické příběhy jdou na dračku. Koneckonců – Blesk je u nás nejspíš pořád nejčtenějším periodikem. Jenže – já tomu prostě nevěřím.

(Než mě odsoudíte jako bezcitnou či odtrženou od života, ráda bych podotkla tohle. Vím moc dobře, jak vypadá dětství v rodině, kde chybí peníze. Nebo jak vypadá život od výplaty k výplatě – zvlášť když peníze dojdou víc než týden před ní… )

Průšvih je v tom, že pokud přestanu věřit části příběhu, začnu pochybovat i o všem ostatním. Ať už jsou to úspěchy, zisky, klienti, velikost databáze nebo cokoliv jiného. A získat důvěru zpátky je mnohem složitější, než klofnout klienta nevěrohodným příběhem…

Není lepší nápad lákat nové klienty na to pozitivní? Klidně se zmíněním toho, že jste začali od nuly? Nebo prodej bez „Příběhu“ začínajícího případem pro sociálku nefunguje?

Pevně věřím, že se vody českého marketingu pročistí a za pár dní či týdnů se mi před očima neobjeví další podobná story…

Ať se vám daří!

Lucie

PS: když už vymýšlíte srdceryvný příběh, mrkněte, jestli se nerozchází s tím, co jste o sobě napsali na LinkedIn…