S láskou k učení

Tenhle měsíc jsme si doma udělali velkou knižní nadílku. Knihy sice kupujeme pravidelně, ale 25% sleva u melvilů a slečna, co se rozhodla rozprodat svoji sbírku úžasných knih, tentokrát přinesly 2 balíky knížek navíc :-)

Zrovna teď jsem začtená do knížky Carol Dweckové Nastavení mysli. Autorka v ní nastiňuje koncept dvou typů lidí, které dělí podle způsobu myšlení.

imagesJedni z nich si myslí, že jejich schopnosti, talenty a inteligence jsou jednou pro vždy dány. Často raději hrají na jistotu, než by dávali všanc možnost, že někdo odhalí jejich nedostatky. Drží se svého kopyta, místo aby se pouštěli do věcí, kterým nerozumí. To jsou lidé s fixním myšlením.

A pak jsou ti druzí. Přesvědčení o tom, že se mohou naučit vše, co budou chtít. Že vše, co umí, lze ještě rozvíjet a že překážky a obtíže jsou od toho, aby se na nich člověk naučil to, co ještě neumí. Nové věci jsou pro ně výzvou a příležitostí k dalšímu objevování. Toto jsou lidé s růstovým myšlením.

Knížka se mi čte velmi příjemně, ale čím dál tím víc mě u ní trápí jedno zjištění. Pokud něco dokáže opravdu ubíjet touhu vlastní lidem s růstovým myšlením – a naopak podporovat myšlení fixní (které podle knihy není žádná výhra), pak je to české školství.

V první řadě se v něm vytrácí veškerá zábava – většinu času se zde biflují informace, nad kterými si radost z bádání, pokusů a objevování už dávno užil někdo jiný. Cení se znalost, nikoliv snaha se jí dobrat. Negativní zpětná vazba neslouží k růstu, ale naopak k zařazení do škatulky „Neumíš“. A velmi často způsob výuky a hodnocení naprosto ubíjí touhu po poznání, která je nám přirozená.

learning2Sama jednoznačně patřím k druhému typu lidí. Klidně bych se mohla přirovnat k houbě, která nenasytně nasává veškeré alespoň trochu zajímavé informace, které mi překříží cestu. Občas se mě někdo zeptá, jak je možné, že rozumím přepravě, umím tvořit webové stránky, chápu základy účetnictví, věnuji se do hloubky duchovním tématům a k tomu stíhám spoustu dalších věcí…a jestli to náhodou není na úkor kvality nebo jen tak „po povrchu“…

Pravda je taková, že i takové oblasti se u mě najdou – na kytaru hraju tak, že to stačí k táboráku, německy si objednám kafe a přečtu knížku – ale na plynulé rozhovory to není, a tak dál… To jsou věci, u kterých mi obecná znalost či schopnost bohatě stačí a zatím nemám ambice posunout se dál.

Pro výše uvedené činnosti (a pár dalších) to ale neplatí. To jsou totiž obory, které mě baví a zajímají hodně, dlouhodobě a do hloubky. K některým jsem se dostala v práci, jinými se bavím v době, kdy většina lidí zasedne po pracovním dni k televizi či jiné oblíbené kratochvíli. (Mimochodem – tu televizi už přes deset let nemám. Ušetří to spoustu času :-)) Baví mě učit se nové věci a rozumět jim víc, než jako běžný uživatel.

I přesto si ale dokážu vzpomenout na období, kdy se moje touha po poznávání nových věcí dost zásadně vytratila. Gympl a vysoká škola. Doba, kdy mě dokonce přestalo bavit číst – protože jsem si místo toho musela do hlavy biflovat životopisy autorů. Řada z nich psala skutečně dobře – ale to jsem zjistila až po letech, protože za celou dobu studia jsem neslyšela ukázku z jediného díla…

Nadávno mi kamarádky dcera ukazovala sešit z informatiky, s poznámkami o tom, z čeho se skládá počítač, jak se převádí megabajty na kilobajty a dalšími informacemi podobného typu. Vše zcela dokonale prakticky použitelné pro dvanáctileté dítě… :-( S poznámkami z ostatních předmětů to bohužel nevypadalo lépe.

Přitom řada předmětů by se bez větší námahy dala učit výrazně kreativnějším způsobem.

master.BookPřipadá mi, že ve značném množství lidí tenhle přístup zanechal těžko smazatelné stopy. Stačí se rozhlédnout na firemních školeních, kde se většina účastníků tváří, jako když větší otravu nikdy nezažili – bez ohledu na to, čeho se to školení týká. Je trochu škoda, že si radost z poznávání nových věcí nechali vzít.

A škoda mnohem větší je to, že instituce, která má vzdělávání a učení podporovat, dokáže dokonale zabít veškerou touhu po poznání.

Pokud jste se tím nechali semlít, měli byste vědět jednu věc. Je jen na vás, jestli tak budete pokračovat po zbytek vašeho života 😉

Ať se vám daří!

Lucie

PS: Značnou část věcí, o kterých píšu v knížce, znám právě proto, že jsem na firemních produktových školeních dávala pozor. Většina mých kolegů by přinejmenším o polovině z nich prohlásila, že o tom nikdy neslyšeli…

 

Nejnovější příspěvky

Nejnovější komentáře

Archiv

Rubriky

Základní informace

Be First to Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *