Přiznávám se. Kiyosakiho nejznámější knihu Bohatý táta, chudý táta jsem četla až letos. Ne, že bych na knihy podobného typu nebyla, ale prostě jsem se nechala odradit rozporuplnými názory, které jsem na ni slyšela.

Znáte to. Velká skupina lidí kolem knihy ryčí nadšením. Většina z nich loví oběti v nějakém MLM nebo s nadějí doufá v Go Diamond! Prostě ne zrovna vaše krevní skupina. Pak je tu druhá parta, která nezapomene připomenout, že Kiyosakimu nedávno zase zkrachovala firma – a vydělává vlastně jenom na těch knihách.

A tak se rozhodnete, že to asi číst nepotřebujete…

Chyba!

Neříkám, že jsem se stala nekritickou fanynkou a Kiyosakiho knížky průběžně plní mou knihovničku. Ale tahle kniha je vážně dobrá. Dokáže změnit pohled na způsob vydělávání peněz a taky skvěle vysvětlit, jak si z nich užít výrazně víc, než z nich více než polovinu schlamstne nenažraná tlama daní a odvodů na pojistné.

Přestala jsem chápat, proč je pro mnoho lidí kniha tak kontroverzní! Tohle AHA (nebo spíš No jo!) mi přišlo geniální!

Pochopení se ovšem záhy dostavilo – a to ve chvíli, kdy jsem zmíněnou kapitolu do telefonu ocitovala svému muži.

Aby nebylo mýlky – můj muž je vzdělaný, úspěšný a nesmírně inteligentní muž. Přesto jeho odpověď zněla – „Hmmm… A co to znamená?“

Vysvětlení celé problematiky, která mně samotné přišla z jediné stránky naprosto jasná, mi trvalo asi půl hodiny – než se nadšené AHA! ozvalo i z jeho strany.

Kde je mezi námi rozdíl? Já se svého času živila jako účetní v neziskovce a ekonomická manažerka na evropských projektech. A moje mamka je skvělá mzdová účetní, ochotná zodpovídat zdaleka ne běžné dotazy. Čili si doopravdy rozumím s čísly, daněmi a rozdíly mezi zaměstnancem a podnikatelem.

Z toho všeho mi vyplynula dvě ponaučení.

To první – že pokud existuje populární kniha, na kterou se názory rozcházejí „od zdi ke zdi“, stojí za to věnovat jí pozornost a udělat si vlastní názor.

A to druhé – že mezi čtenáři právě téhle knihy bude patrně mnoho těch, kterým ta nejgeniálnější myšlenka prostě a jednoduše utekla. Třeba právě proto, že vzdělávání v oblasti financí u nás prakticky neexistuje.