Nedávno jsem dostala příležitost zúčastnit se jistého semináře pro podnikatele. Jako červená nit se jím táhlo téma síťování, navazování kontaktů s důležitými lidmi a následně těžení z kontaktů na správném místě.

Nu, proč ne. Funguje to tak, co svět světem stojí.

Jenže… Značná část účastníků podle všeho nepochopila jednu zásadní věc.

Síťování nefunguje tak, že se jako malá ryba snažíte polapit nějakou větší, která vám pomůže dostat se k bájnému pokladu.

Úspěšní lidé nechodí na síťovací akce proto, aby tam z lásky k bližnímu pomáhali každému, s kým se potkají. Navazování úspěšných kontaktů je vždy o výměně – ale nemusí to být nutně výměna za peníze. V esoternějších kruzích bychom řekli, že energie musí plynout oběma směry. Často tak bohatě stačí, když se svým protějškem najdete společné téma.

japanese-green-tea-sencha-teawareV přestávce semináře jsem to zkusila dvakrát. Nejprve s pánem, co mi na dotaz, co dělá, odpověděl: „Píšu e-book o tom, jak si správně vybrat čaj.“ Wow! Sice nejsem žádný ortodoxní čajomil, nicméně čas od času ráda zajdu na nějaký opravdu kvalitní. Doma mám sbírku čínského čajového nádobí, včetně kompletní sady na Kung Fu (ne, s bojovým uměním to zas tak moc nesouvisí :-). Čaj se vozí hlavně z Číny – a já dovoz z Číny miluju…

Chci si povídat o čaji? Ano!

Jenže… Při pokusu o konverzaci jsem si připadala, jako když se pokouším o jinou, původem čínskou kratochvíli. Ping-pong. Bohužel všechny moje míčky končily v temné díře na spoluhráčově straně stolu.

Namísto konverzace to připomínalo spíš zkoušení ve škole. Otázka – co nejstručnější odpověď. Další otázka – opět stručná, nepříliš konkrétní odpověď. Otázky na mě? Žádné. Třeba ani ta, jestli mám čaj ráda…

Vyžádala jsem si od něj vizitku nebo třeba adresu webu? Ne.

Přitom stačilo málo – kdybychom si trochu lépe popovídali, budu sama chtít, abychom zůstali v kontaktu. A ráda jeho projekt doporučím dál. Zdarma, bez podmínek nebo očekávání protislužby (on mi ten affil beztak moc nejde :-).

Druhý pokus o smalltalk dopadl ještě hůř. Velká žena mi slabým hlasem sdělila, že píše knihu o bydlení či podnájmech, a za slábnoucího hlásku, sdělujícího, že se sama nemůže zbavit dojmu, že o tom zas tak moc neví, vycouvala a zmizela – abych se radši nemohla zeptat na něco podrobnějšího.

Chuť mi naštěstí spravilo poslední setkání s pánem, který potřeboval při odchodu nasměrovat na metro. Během tří minut jsme si skvěle popovídali o topinamburech (shodou okolností jich mám zrovna dva košíčky doma) a jejich pěstování v Číně.

networkingNavazování kontaktů s neznámými lidmi nepatří k věcem, které bychom v téhle zemi vnímali jako zcela přirozené. Lidí, kteří to přirozeně umí, je o dost méně, než těch, co to neumí. Ale dá se to naučit.

Navazujte kontakty s lidmi, od kterých nic nečekáte. Naučte se prohodit pár slov s pošťačkou, prodavačkou v supermarketu nebo třeba průvodčím ve vlaku. Seznamujte se s lidmi, kteří jsou vám v čemkoliv blízcí – a nečekejte víc, než příjemně strávený čas.

Pomoc pak často přijde sama, aniž byste o ni museli žádat. Někdy hned, někdy později, někdy zcela nečekaně tam, kde byste v ni ani nedoufali.

Myslíte, že pustě plkám? Zrovna před pár dny jsem podobnou pomocnou ruku dostala já sama. Od ženy, se kterou jsme se před deseti lety potkali jako kolegyně blogerky na Bloguje.cz. Nikdy nevíte, kdo doroste do pozice, ve které vám může pomoct na výsluní. A nebo vy jemu.