Jako malí jsme mohli být vším, čím jsme chtěli. Princeznami, piráty, dobrodruhy v dalekých zemích, učitelkami ve školce nebo řidiči popelářského auta. Nezáleželo na to, jakou má to které poslání společenskou prestiž a kolik se jím dá vydělat peněz…

0d33f31c6d9bce6716fe5c1df6f5326fMnohdy právě tahle dvě kritéria rozhodla o tom, co náš živí a zaměstnává teď. Jsme-li spokojení, je to v pořádku. Ale co když se večer před spaním nebo cestou v ranním metru pořád vynořují představy, jaké by to bylo, mít volnost a čas na cestu na jiný kontinent nebo úplně jinou náplň většiny našich dní?

Zaplašit je, protože jsme dospělí a rozumní? A prostě to nejde?
Přesně to udělá většina lidí. Ale někteří z nás už vědí, že to udělat nemusíme. Můžeme se rozhodnout, že svým snům budeme naslouchat – a namísto jejich ignorování (protože to nejde) budeme zkoumat, jak bychom je mohli uskutečnit.

Často s překvapením zjistíme, že spousta snů zdaleka nestojí tolik, kolik jsme si mysleli (rozuměj – víc, než si můžu dovolit). Že existují cesty, jak získat čas, který potřebujeme. Nebo že k životu, ve kterém si vyděláváme jinak, nám vlastně stačí mnohem méně peněz – protože se k němu váží menší vydaje.

 
884f5a699c00069ca132ec52f3c0416dNejsem velkým zastáncem nepřiměřeného riskování. Pokud ale máme sny, které se v naší hlavě stále vynořují, stojí za to za nimi jít. Ne proto, abychom si časem řekli, že jsme to alespoň zkusili. Ale proto, abychom si je opravdu splnili.

Protože když po něčem opravdu vědomě zatoužíme, celý vesmír se spojí k tomu, abychom své sny mohli uskutečnit.